O perlorodce

Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) patří mezi velké sladkovodní mlže, délka tmavě až černě zbarvených lastur u dospělých jedinců dosahuje 14 cm. Živí se drobnými rostlinnými částmi, které filtruje z tekoucí vody. Perlorodka osídlila ekologickou niku chladných, živinami chudých toků. V podmínkách střední Evropy jsou to horské nebo podhorské potoky a říčky pramenící na geologickém podloží s nízkým obsahem vápníku. Základní podmínkou výskytu je ovšem vysoká kvalita vody. Toky, kde je perlorodka schopná přežít, musí být mimořádně čisté.

Životní cyklus

Její životní cyklus i ekologické nároky jsou složité. Dožívá se vysokého věku, v živinami chudém prostředí až 140 let, ve více zásobených vodách je to 30 až 50 let. Také doba pohlavního dospívání mladých perlorodek se řídí podle úživnosti biotopu, u nás se pohybuje v rozmezí mezi 15. až 20. rokem. V početných koloniích převládá oddělené pohlaví, ale řídce roztroušení mlži mohou být hermafroditní. Samčí spermie vypouštěné volně do vody samička nasává a v jejím těle dochází k oplodnění vajíček. Po 4 až 6 týdnech samičky vyvrhují do vodního proudu larvy – glochidie. Jejich další vývoj probíhá na hostitelských rybách. U nás je to pouze pstruh potoční, v minulosti ovšem býval hlavním hostitelem losos atlantský. Glochidie jsou uchycené na rybích žábrách po dobu 3 až 12 měsíců. Pak mladé perlorodky ryby opouštějí. Dalších 5 až 10 roků žijí zahrabány ve vrstvě písku a štěrku a živí se filtrací vody pomalu tekoucí v těchto prostorech. Poté vystupují na povrch dna a nechávají se unášet na vhodné místo, kde nacházejí nejlepší potravní podmínky. Zde pak vznikají někdy velmi početné kolonie trvale přisedlých živočichů. Pohyb perlorodek po toku určuje jednak jejich pasívní splavování proudem a zároveň vynášení mladých vývojových stádií na žábrách ryb.

Vztah k dalším druhům

Pstruzi se po čase stávají proti larvám perlorodek imunní. Zásadní úlohu zde zastává vydra říční a další predátoři ryb, kteří umožňují odlovem starších jedinců opětnou kolonizaci toku mladými pstruhy. V cyklu perlorodek hraje důležitou roli velké množství organismů jako např. blešivci v prameništích, mravenci v blízkosti drobných vodních stružek, hryzci vodní a další, stejně jako přírodě blízké složení lesních i lučních porostů v povodí. Perlorodka říční působí jako typický „deštníkový druh“ (umbrella species) - komplexní ochrana perlorodky a jejího prostředí může zabezpečit existenci široké škále živočišných i rostlinných druhů vázaných na ekosystém oligotrofních povodí.

Rozšíření

V současnosti patří perlorodka u nás i ve většině svého evropského areálu mezi kriticky ohrožené druhy živočichů. V důsledku znečištění a výrazných změn hospodaření v krajině došlo k ohrožení celého ekosystému jí obývaných povodí. Zásadní problém představuje absence rozmnožování tohoto mlže především z důvodu nedostatečné potravního zásobení. I přes jeho dlouhověkost mu hrozí postupný zánik.  
V ČR se perlorodka dosud vyskytuje v několika oddělených oblastech, které charakterizuje zejména odlehlost, nízká hustota lidského osídlení a určitá uzavřenost a to zejména ve druhé polovině 20. století. Není divu, že většina lokalit se nachází v bývalém hraničním pásmu s Rakouskem a Německem nebo ve vojenských prostorech. Početně nejvýznamnější populace přežívají v povodí jihočeských řek Blanice, Malše a také v hlavním toku Teplé Vltavy. Další izolovanou oblastí s výskytem perlorodky je povodí řeky Saala na česko-sasko-bavorském pomezí. Zbytková populace se zachovala i na Českomoravské vysočině, její další osud je ovšem velmi nejistý.

Ochrana

Všechny lokality v České republice, kde perlorodka dosud přežívá, představují přestárlé populace, sestávající pouze z jedinců starších 50 let. Díky dlouhodobému výzkumu i realizaci praktických opatření – první snahy o aktivní ochranu perlorodek se datují již od roku 1983 – dnes v ČR existuje  šance na záchranu a obnovu alespoň nejcennějších lokalit. Perlorodka říční je jedním z mála druhů, pro něž byl připraven a schválen záchranný program. Tento program je zaměřen především na obnovu základních ekologických funkcí oligotrofních povodí. V jeho rámci tak probíhá např. péče o luční porosty, revitalizace pramenišť a drobných přítoků, přeměna složení lesních porostů a řada další opatření. Důležitou součástí je také péče o stávající populace perlorodek. Díky mnohaletým zkušenostem jsme schopni provádět unikátní umělé odchovy tak, aby byla zachována genetická rozmanitost jednotlivých populací. Základním cílem ochranářských snah však je obnovení přirozených pochodů v krajině, které umožní dlouhodobé a samovolné přežití i rozmnožování perlorodek, stejně jako dalších ohrožených druhů.

Tento web byl vytvořen za finanční podpory EHP fondů 2009–2014 a Ministerstva životního prostředí. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědné Občanské sdružení Ametyst a nelze jej v žádném případě považovat za názor donora nebo Ministerstva životního prostředí.